Čím Tě florbal okouzlil a vzpomeneš si na své začátky?

Florbal mě okouzlil svou rychlostí a nutností přemýšlet nad hrou takticky. Je také plný emocí. Na začátky rozhodně nejde zapomenout, ale už to nějakých pár let bude. Oslava 20 let florbalu v Kutné Hoře je dobrou příležitostí ke vzpomínání, jak to vše začalo a k setkání přátel, které spojuje jedna vášeň.

Na který moment své kariéry rád vzpomínáš?

Bude to pravděpodobně úplně ta první sezóna ve starších žácích v roce 2003. Byli jsme tehdy nováčkem soutěže, a i přes favorizované týmy jsme se probojovali na mistrovství České republiky.

Rád vzpomínám i na zážitek v podobě přátelského utkání při výročí deseti let florbalu v Kutné Hoře. Slavilo se to na místním zimním stadionu a my si zahráli proti několikanásobnému mistrovi České republiky, proti Tatranu Střešovice. Důležitým momentem své kariéry považuji také ten okamžik, kdy se poprvé otevřeli dveře sportovní haly Klimešky.

Během tvé dosavadní kariéry si vystřídal po boku několik svých brankářských kolegů. Se kterým se ti spolupracovalo nebo spolupracuje nejlépe?

Takhle to nejde konkretizovat. Se všemi se výborně spolupracovalo a i teď v áčku jsme vytvořili výborný tandem s Jardou Dlouhým, se kterým vedu i brankářské tréninky. Ale vypíchl bych asi dvě jména. Rozhodně nemůžu opomenout Vláďu Mašína. S ním to všechno začalo, prožili jsme spolu ten start florbalu v Kutné Hoře.

A mnohé také vděčím fantomovi kutnohorské svatyně, Zdeňkovi Lupínkovi. Tehdy svými výkony nikoho moc do brány nepouštěl, ale později mi dal důvěru nastoupit a tím se veškerá ta vášeň pro florbal ve mně probudila.

Máš nějaké rituály?

Rituály mám, ale neprozradím.

Máš nějaký vzor?

Vzorem je, asi jako pro každého jiného brankáře, Dominik Hašek. Svými neortodoxními zákroky přiváděl soupeře k šílenství. Dalším vzorem je Libor Bárta, bývalý hokejový gólman, po kterém mám i číslo dresu. Shodou okolností jsem se s ním mohl setkat i osobně, když chytal za kutnohorské Sršně.

Se kterým spoluhráčem se ti hraje, či hrálo nejlépe?

Bylo, je a bude jich mnoho, jmenovitě nikoho vypíchnout nemohu. Musím říct, že se všemi se mi hrálo vždy velmi dobře. V tom je ten týmový sport krásný, táhneme všichni za jeden provaz a společně prožíváme tu cestu každou sezónou. Ale kdybych měl přece jenom někoho jmenovat, budou to asi obránci. Beci pomáhají brankářům nejvíce, blokují střely a někdy i výhled.

Proti kterému soupeři nerad nastupuješ?

Nerad hraji proti soupeři, který celou dobu hry brání a svými nepravidelnými brejky útočí. Raději mám, když jsem neustále v zápřahu a připadám si jako na střelnici. Alespoň se v těch zápasech moc nenudím.

Jsi trenérem brankářů, co tě k tomu přivedlo? A jak tuto roli vnímáš? Naplňuje Tě práce s mladšími brankáři?

Když jsem začínal v bráně, nikdo mi nemohl ukázat, jaké je správné postavení a další brankářské fígle. Všechno jsem se učil sám pomocí knížek a internetu. Proto jsem se rozhodl, že začínajícím gólmanům tímto způsobem pomůžu k rozvoji jejich dovedností. Rád sleduji jejich růst. Také mě těší, když slyším kladnou zpětnou vazbu na mé svěřence, utvrzuji se tak v tom, že má smysl s nimi trénovat.

Co je pro brankáře důležité? Na čem o trénincích pracujete, na co se zaměřujete?

U každého brankáře je to individuální. Každému říkám, že je důležité nastupovat s čistou hlavou, však nejde o život. Správné psychické nastavení je jedním z nejdůležitějších potřeb brankáře. Tréninky tak probíhají různorodě. Snažíme se s Jardou Dlouhým tréninky vymýšlet, tak aby to všechny bavilo a zároveň to mělo ten potřebný účinek.

Když se řekne florbal v Kutné Hoře…?

Zázemí klubu se za ta léta hodně posunulo vpřed. Za to patří velké díky všem, kteří se na tom podíleli a i nadále podílejí. Věřím, že s A-týmem dokážeme postoupit a co nejdříve se uvidíme v Národní lize.

Za ty roky v brance jsi neustále na kolenech, jaký je tvůj recept na zdraví a být neustále fit? Nějaký speciální způsob relaxace?

Musím zaťukat, že jsem za tu dobu neměl ani jeden problém s koleny, a vůbec nevím, jaký recept na to existuje. Bude to možná spojené s relaxací dlouhého spánku a osobní masérkou.

Co pro Tebe florbal znamená?

Florbal pro mě znamená jednu velkou rodinu, a jak říká Honza Dušek: „Florbal je všechno!“

Jaký máš cíl do dalších let?

Se spoluhráči bych rád postoupil do vysněné Národní ligy, a co se týče osobního cíle, tak odchytat 500 zápasů za klub také rozhodně nezní špatně.