Jak dlouho už se focení věnuješ a kdo tě k focení přivedl?

Popravdě už to nějaký ten pátek bude (smích). Prošel jsem přes několik poměrně odlišných žánrů fotky. Začal jsem s focením dostupných témat hlavně tedy přírody a jejích detailů. Poté jsem se dostal k reportážní fotce. Fotil jsem různé akce nejčastěji v okresu mého bydliště. Toto se postupem času začalo prolínat s ateliérovým focením – převážně fashion a portréty. Nyní nejvíce fotím sport, ale i nadále objevuji nové žánry.

A kdo mě k focení přivedl? Jsou to dva lidé. Prvním je mamka, čas od času fotila a mně se to líbilo, zajímalo mě to a chtěl jsem si to vyzkoušet také. A druhým je Miroslav Lepeška, člověk, který mě už od začátků podporuje, pomáhá mi a diskutujeme spolu většinu foto-problémů, až doposud a já mu za to moc děkuji!

Tvá první spolupráce s kutnohorským florbalem bylo celoklubové focení, jak na to vzpomínáš a kdo měl největší podíl na tom, že jsi nabídku od klubu přijal?

Nabídka, že bych mohl zajistit celoklubové focení, přišla jen pár dní před samotným focením. Bez problému, a aniž bych tušil, do čeho jdu, jsem na to Kačce Voldřichové (hráčka žen, trenérka mladších žákyň), kterou napadlo, že bych mohl focení zajistit, kývnul.

Pamatuji si také, že jsem se obával, aby fotky nedopadly technicky špatně a nemusely se přefotit, ale to se naštěstí nestalo.

Následně jsi začal fotit i domácí zápasy a turnaje, což je dosti specifický druh focení. Co je pro Tebe na focení právě zápasů nejnáročnější a co Tě na tom nejvíce baví?

Tím, že jsem měl již pár jiných sportovních utkání nafocených, jsem zhruba tušil, co to obnáší, ale pořád je se v čem zlepšovat a posouvat dál. Největší výzvou je vyfotit fotku, která bude dynamická, zachytí co nejvíce emocí a divákovo oko zaujme. A to mě na tom zároveň nejvíce baví.

Jaký máš vztah ke sportu a samozřejmě k florbalu?

Sport mě baví a mám ho rád, hlavně jízdu na kole. V minulých letech jsem se účastnil dětských táborů jakožto instruktor cyklistického oddílu. Takže bych řekl, že ke sportu mám celkem blízko.

A florbal? Na základní škole jsem si ho hodně oblíbil. Hráli jsme ho téměř každou hodinu tělocviku. A myslím si, že jsem ve třídě nebyl sám. I proto se teď s kamarády scházíme o víkendech v tělocvičně a hrajeme. Florbal a cyklistika jsou sporty mně nejbližší.

Studuješ na kutnohorském gymnáziu, v příštím roce Tě čeká maturita, už víš, kam budou následovat tvoje studijní kroky?

Popravdě si nejsem vůbec jistý a už vůbec ne rozhodnutý, ale dost mě lákají přírodovědecké a lékařské fakulty, tak uvidíme, kam má cesta nakonec povede :).

Hned 4x se v letošním ročníku přehoupla divácká návštěva přes 3 stovky. Vnímáš fanoušky a pracuje se při vyšším počtu jinak?

Určitě ano. Kutná Hora má super fanoušky, co dělají super atmosféru. Práce s plnou tribunou za zády je něco skvělého, když je slyšíte více zvuk bubnů a potlesk fanoušků než pískání podrážek bot na povrchu hřiště. Určitě to, nejen mně, ale i hráčům a hráčkám pomáhá a žene je to kupředu za vítězstvím. Emoce, ať už jsou jakékoliv, ke sportu patří a na mně je, abych je co nejlépe zachytil.

A to se dělá nejlépe, když je plné hlediště nadšených diváků.

Mužský tým odehrál několik zápasů v nadstavbové části. Ty jsi dokonce odjel s týmem k 5. zápasu do Lipníku nad Bečvou, jak sis tyto zápasy užil?

Byly to ty zápasy, kde šlo opravdu o všechno. A podle toho to tak vypadalo jak na hrací ploše, tak i na tribunách. Dvakrát se mi stalo, že jsem si po první třetině zápasu procházel narychlo fotky, co jsem nafotil a říkal jsem si, že mám více méně nafoceno a že můžu jít domů :). Všechny fotky, co by z každého utkání měly, pokud možno, být - gólové situace, emoce hráčů a trenérů na střídačce, slavící fanoušky... :). To říkám samozřejmě s drobnou nadsázkou. Musím ale říct, že takovou náladu na hale jsem opravdu nečekal. Škoda jen, že se to nepovedlo dotáhnout do úspěšného konce. Každopádně to byly skvělé zápasy, moc jsem si je užil, už jen proto, že se fotily skoro samo.

Sezóna už je za námi, jak hodnotíš působení FBC Kutná Hora a co pro Tebe spolupráce s oddílem znamená?

Jsem rád, že mohu být součástí klubu. Za těch několik měsíců, co tu fotím, jsem potkal spoustu nových lidí, s některými se bavíme i mimo zápasy.

Práce, kterou dělám, je zároveň mým i koníčkem, a i proto mě baví. Těším se proto na další sezonu a na další spolupráci.

Co bys popřál našemu oddílu do nové sezóny, ve které oddíl oslaví 20. narozeniny?

Určitě minimálně tak úspěšný rok jako byl ten letošní. Hodně fanoušků, nových florbalových duší a samozřejmě ještě jednou těch 20!