Nová sezona s sebou ponese řadu změn, které vám zde během letní pauzy představíme. Jednou z nich je i rozšíření trenérského týmu žen o špičkového kondičního trenéra. Je jím Christian Morcillo, který nám poskytl uvítací rozhovor.
Nová sezona s sebou ponese řadu změn, které vám zde během letní pauzy představíme. Jednou z nich je i rozšíření trenérského týmu žen o špičkového kondičního trenéra. Je jím Christian Morcillo, který nám poskytl uvítací rozhovor.
Bára Forštová, hráčka žen, někdejší asistentka trenéra, dnes již hlavní trenérka mladších žákyň. Tentokrát byla právě v roli trenérky a odpovídala na nejrůznější otázky, otázky týkající se rozdílu mezi tím být asistentkou a hlavní trenérkou nebo názoru na to, jak by se měl chovat správný trenér.
Ženy za sebou mají historickou sezónu. Přes základní část propluly s velmi pěknými výsledky a umístily se na celkově druhém místě skupiny východ. Do vyřazovací části nastoupily také působivě. Přes osmifinále a čtvrtfinále prošly bez ztráty zápasu. Problémy nastaly až v bojích o finále. Do cesty se jim postavil pražský Start98. Kutnohoračky přes obrovskou podporu diváku podlehly soupeřkám ve třech zápasech. Jak se na jejich výkony dívá trenér David Štursa? Co na sezónu říká Martin Němec? A jaké má pocity ze hry kapitánka týmu Nikola Knížová? Na to vše jsme se zeptali v rozhovoru shrnujícím uplynulou sezónu.
Bratry Bochníčkovi nemusíme dlouho představovat. Toto příjmení je spjato s kutnohorským florbalem již dlouhá léta. Jejich otce můžeme vidět na střídačce mužského A-týmu jako asistenta trenéra. Ovšem dnes jsme si posvítili na Bohouše, alias BoBa, a na jeho bráchu Jardu. Bohouš působí dlouhá léta jako brankář elitního týmu mužů a zároveň trénuje brankářské naděje napříč kategoriemi. Jarda je kromě věrného fanouška a občasného hlasatele na mužských a ženských zápasech domácího FBC i hráčem mužského B-týmu. V rozhovoru jsme se ptali na silné stránky, na to, jaké pravidlo by sourozenci nejraději změnili, ale i na to, jaký mají vztah ke klubu FBC Kutná Hora, kam již tak dlouho patří.
Druhý díl rubriky Já na bráchu, brácha na mě je tady. Tentokrát jsme vyzpovídali sestry Natálii a Melánii Dubské. Obě jsou nedílnou součástí ženského týmu již několik let. Otázky se týkaly nejen toho, jak se vzájemně podporují a pomáhají si, ale i jejich předzápasových rituálů a zvyků. Obě odpovídaly nezávisle na sobě, v mnoha věcích se shodly.
Jak jsi se dostala k hraní florbalu, co tě na tomto sportu nejvíce přitahuje?
Melánie: K florbalu jsem se dostala už na základní škole, kde se nás ujal Karel Ptáček a Michal Jelínek. Právě na základce vznikl tým lidí, se kterými mě florbal bavil a dával mi smysl. Dodnes tenhle tým tvoří takové „moje“ jádro ženského florbalu v Kutné Hoře a jsem tomu moc vděčná.
Co mě na florbale nejvíce přitahuje? Určitě jde z mého pohledu o moderní sport, který se posouvá stále kupředu. Ve florbale se mám pořád co učit, umožňuje mi se posouvat, ať už jde o fyzický nebo mentální rozvoj.
Natálie: K florbalu jsem se dostala na základní škole, vlastně stejně jako ségra, takže není třeba čtenáře trápit tím samým příběhem znovu... (smích). Na florbale mám asi nejraději tým. Miluji, když přijdu na trénink a tam vypínám, neřeším nic jiného, než se honit za míčkem (smích).
Jak si navzájem pomáháte, podporujete se na tréninku a na zápasech?
Natálie: Se ségrou hodně posloucháme písničky, a to jak na florbale, tak i doma. Právě to nás naladí na ještě lepší náladu. Jinak se nebojíme vzájemné kritiky, říkáme si, na co si dávat pozor atd.
Melánie: Se ségrou u nás trénink nebo zápas začíná pozitivní náladou. Když jsme spolu před zápasem nebo tréninkem, tak naše cesta na halu je taková menší párty (smích), hodně u nás jedou české písníčky, které nám vykouzlí úsměv na tváři. Tuhle pozitivní, někdy až trochu komediální, náladu se pak snažíme přenést i do šatny. Když už začne hra nebo trénink, tak si se ségrou říkáme vždycky všechno napřímo, ať už je to negativní nebo pozitivní komentář, který si vezmu k srdci. To mi pomáhá si uvědomit chybu a více se na ni zaměřit. Největší gró je ale v tom, že si navzájem držíme pozitivní náladu.
Zkus porovnat vaše herní styly. V čem se liší? Doplňujete se vzájemně na hřišti? Jak?
Natálie: No, za sebe bych řekla, že jsem rychlejší (smích), ale splašený jsme obě stejně. Já jsem spíš univerzální hráč oproti Melině, která je čistokrevný útočník. A jestli se doplňujeme na hřišti? Dřív se říkalo, že jsme propojený, že máme telepatii. Tuhle sezónu, ale spolu hrajeme ve stejné lajně po celkem dlouhé době, trenéři asi cítili, že potřebujeme pauzu, nevím. Tak teď tu telepatii musíme zase postupně navázat. Jinak to jde dobře, nepřijde mi, že by to bylo něco výjimečného oproti hře s ostatními hráčkami, zatím :).
Melánie: Tohle je těžší otázka…, obě jsme někdy jak vítr v bedně, obě dokážeme netrefit branku z předbrankového prostoru a obě umíme být tam, kde být nemáme (smích). Ale když se kouknu na herní styl, zejména týkající se čisté hry, tak si myslím, že Natce to dělá trošku větší problém. Jinak si nemyslím, že by v nás byly nějaké větší rozdíly, to musí posoudit asi někdo jiný. Teď hrajeme po delší době (snad od základky) zase společně v jedné pětce, obě v útoku. Ve hře se doplňujeme stejně, jako se zbytkem naší pětky.
Jaká je tvoje nejoblíbenější vzájemná vzpomínka se sestrou? Ať je z tréninku nebo ze zápasu.
Natálie: Nejoblíbenější vzpomínka? Tu asi nemám. Mám to spojené celkově s týmem, jsou to všechny okamžiky a emoce, ať už ve hře nebo na tréninku.
Melánie: Já se snažím užívat si všechny zápasy i tréninky, asi nemůžu říct, že máme nějakou top vzpomínku. Ale určitě mám supr pocit, když Natka vstřelí gól (těchto okamžiků není mnoho…) a je na ní vidět, jak je happy. To jsou takové ty malé vzpomínky, za které jsem ráda společně s akcemi s týmem, jako jsou hory, nebo „společenské“ akce (smích).
Máš nějaké rituály nebo zvyky, které společně se sestrou dodržujete před utkáními nebo tréninky?
Melánie: Jak už jsem psala výše, tak jsou to určitě písničky, které nás dokážou naladit. Další „nechtěný rituál“ je půjčování si například zápasových ponožek od jiných hráček (pro štěstí samozřejmě…) nebo šampónu… Je toho trochu víc, jak nad tím, tak přemýšlím (smích). Potom na hřišti při plácání si před zápasem připomeneme gólmankám, co mají dělat a to je asi vše.
Natálie: Jak jsem již říkala, tak muzika je takový náš rituál. Jinak nějak výjimečný společný rituál nemáme. Gólmankám společně vždycky poklepeme pro štěstí branku a řekneme jim co mají dělat.
redaktor: Na závěr bych jen rád poděkoval Natálii i Melánii, že si udělaly čas a věnovaly ho vytváření obsáhlých odpovědí na otázky. Já i celá redakce jim přejeme spoustu úspěšných zápasů v barvách Kutné Hory.