Jaké byly tvé první dojmy z příchodu do Kutné Hory? Co tě překvapilo nebo potěšilo?
Upřímně, bála jsem se, jelikož Kolín a Kutná Hora jsou rivalové už dlouhá léta a některé holky jsem potkávala v dívčích kategoriích. Z mládeže na sebe nemáme moc hezké vzpomínky. Teď se to celé otočilo, s holkami jsem si dobře sedla a změnila jsem názor. Doufám, že i holky změnily názor.

Jak velkou roli pro tebe hrálo, že jsi už před příchodem do Kutné Hory znala například Lucii Klepalovou?
Obrovskou. Lůca byla takový můj záchytný bod. Netušila jsem, do čeho jdu, a Lůca mě vždy podržela a pomohla mi začlenit se do kolektivu. Jsem ráda, že ji mám.

Co považuješ za největší zážitek nebo moment, který ti utkvěl v hlavě?
Mé největší zážitky jsou nástupy na domácím hřišti. Vždy jsem to pozorovala jenom z tribuny. Ale zažít to, naběhnout do davu, který od první vteřiny fandí… Nepopsatelná euforie.

Bohužel tě na konci sezony přibrzdilo zranění. Jak moc tě mrzelo, že jsi nemohla být s týmem na hřišti v závěrečných zápasech play-off?
První chvíle po zranění jsem cítila oddech, že si tělo na chvíli odpočine, ale netušila jsem, že to bude na takhle dlouhou dobu. Bohužel jsem se zranila ve druhém zápase play-off, takže všechny zápasy před sebou. Mrzelo mě to hodně, jelikož jsem play-off nikdy nezažila a chtěla jsem být toho součástí. Samozřejmě jsem holkám fandila, jak na dálku, tak z tribuny.

Jak jsi vnímala semifinálovou sérii jako celek – čím byl ten soupeř těžký a kde jsme podle tebe měli navrch?
Byla jsem na holky velice zvědavá, jak to zvládnou. Přeci jenom sezona byla časově, fyzicky i psychicky náročná, ale tým to zvládl skvěle. Sice to výsledkově nevyšlo, ale holky tam nechaly úplně všechno. Bylo vidět, že Chomutov měl velice šikovné hráčky, které si šly za svým. Podle mě jsme měli navrch, když Hora vyhrála druhý semifinálový zápas a bylo to 1:1 na zápasy. Bylo vidět, že když všichni tahají za jeden provaz, dá se zvládnout i nemožné.

Když se ohlédneš za celou sezonou – jak bys ji popsala jedním slovem a proč právě tím?
Dřina. Ano, je to docela negativní slovo, ale tak to vyznět nemá. Měla jsem tím na mysli, že všichni jsme tam nechali kus práce, dřeli jsme do poslední minuty. Všichni jsme obětovali čas, který jsme mohli strávit jinak, ale stálo to za to!

Je něco, co bys ráda vzkázala holkám z týmu či fanouškům?
Jenom chci říct, že opravdu platí přísloví: „Nesuď knihu podle obalu.“ Bála jsem se, jak mě tým přijme. A nečekala jsem, že holky jsou velice milé, i když na hřišti tak nevypadají. Jsem ráda, že jsem se mýlila.

A nakonec... můžeš nám už teď prozradit, jestli tě uvidíme v kutnohorském dresu i příští sezónu?
Já s tím počítám, doufám, že mi to zdraví dovolí. A samozřejmě, prodloužené hostování. Ale pokud vše vyjde, tak bych co nejdříve ráda začala s tréninky. V září na viděnou.