Sabino, jaká pro tebe byla první sezóna v roli kapitánky? Jak sis na tuto roli zvykala a co ti přinesla?
V první řadě musím říct, že když mi byla dána nabídka převzít kapitánskou pásku po Nikče, tak jsem hodně přemýšlela, jestli do toho vůbec chci jít. Za Nikču to bylo všechno skvěle nastavené, všechny holky k ní měly přirozený respekt a Kníže v tom byla prostě dobrá, o to těžší pro mě bylo kapitánskou pásku převzít. Bála jsem se, jak to přijmou holky, ale přijaly to skvěle a všechno funguje tak, jak by mělo. A co mi přinesla? Myslím, že jsem hlavně nechtěla zklamat tým, a i díky tomu, jsem se snažila věnovat tréninkům, zápasům více než v minulých sezonách. Je to pro mě motivace být pořád lepší a lepší.

Co byl pro tebe nejsilnější moment sezony?
Mezi nejsilnější momenty patří určité postup přes Sokol Brno Gullivers. Kde emoce lítaly a ten pocit radosti a štěstí je k nezaplacení. Ale na moment, který budu určitě dlouho vzpomínat byl rozhodující zápas proti Chomutovu. Kdy jsem v přesilovce dala góla na 1:0 a vzápětí viděla, jak celá rodinka slaví na tribuně a jsou šťastný za mě. To nic nenahradí.

Semifinále proti Chomutovu bylo opravdu vyrovnané. Jak bys popsala tuto sérii a co pro tebe bylo klíčové během těchto zápasů?
Série s Chomutovem byla náročná, ale to jsme už od začátku věděly. Věděly jsme, že to nebude jen tak a musíme do toho dát ještě 100x víc než na ostatních zápasech. Chomutov je velmi kvalitní a rozhodně to předvedl i v naší sérii. První zápas byl z naší strany úplně jiný, než jsme chtěly. Na holkách bylo vidět, že se boji a všechno to na ně dolehlo a bohužel se to ukázalo i ve hře. Nebyly jsme schopné si nahrát, jít si pro přihrávku ve zkratce jsme prostě nechtěly hrát. Druhý zápas to z nás padlo a bylo vidět, že chceme a nenecháme to Chomutovu jen tak. Řekla bych, že v tomhle zápasu rozhodly naše rychlé tři góly a větší chuť po vítězství. V rozhodujícím zápase nás zradila fyzička, dost holek se v zápase zranilo, tak se to lepilo, jak se dalo. A hrát proti takovému týmu jako je Chomutov na dvě lajny prostě nejde.

Co pro tebe znamená podpora kamarádek, které tě pravidelně podporují na každém zápase, dokonce i na těch venkovních?
Je to naprosto boží a moc si toho vážím. Místo, aby si užívaly čas pro sebe a s rodinou, tak jedou fandit. Jsou to takoví blázni, kteří mě podporují úplně ve všem. Slyšet je fandit a vidět, jak to prožívají občas víc jak my je úžasné. Takže holky, díky, že vás mám! Jste nejlepší.

Jaké emoce a zkušenosti ti tahle sezona přinesla a co si z ní odneseš pro sebe jako hráčku?
Tahle sezona měla úplně všechno od slz štěstí, radosti, až po slzy smutku. Všechny tyhle emoce k florbalu patří, a i díky tomu to hraju. Z tyhle sezony si odnesu určitě to, že se nic nevzdává a hraje se do poslední minuty, i když ten zápas nevyjde, vyjde ten další.

Pokud bychom tuto sezonu měli shrnout jedním slovem, co by to bylo a proč?
My! Je to slovo, který je pro nás v týmu to nejcennější. Je v tom všechno. Tým, přátelství, zábava, dřina, emoce. Myslím, že tuhle sezonu jsme až poradně pochopily, co to MY! znamená.

Jaké máš plány pro příští sezonu, jaké cíle si dáváš pro sebe a svůj tým jako kapitánka?
Pokračovat tam, kde jsme přestaly, tvrdě makat, užívat si florbalu, pořád tmelit tým, protože to je ta nejdůležitější věc, díky které to bude fungovat i na hřišti. Věřím, že konečně příští sezonu skončíme tam, kde chceme, a to je ve finále.