Jirko, zažil jsi tuhle sezonu z několika úhlů – jako hráč, asistent kapitána i člověk, který má na starost klubová média. Jak se ti to všechno dařilo kombinovat a co tě na tom nejvíc naplňovalo?
Byl to skvělý zážitek, protože jsem si mohl zažít tu sezonu z různých úhlů pohledu. Jako hráč jsem se snažil být soustředěný na to, co se děje na hřišti, a zároveň jako asistent kapitána jsem se pokoušel udržet v týmu dobrou atmosféru a motivaci. K tomu jsem ještě pracoval na medializaci klubu, abychom fanouškům ukázali, co všechno se u nás v klubu děje. Když řešíme dění mimo hřiště, pomohlo mi to líp pochopit, jaký klub je vlastně stroj a co všechno tu sezonu reálně formuje. Všechny tyto role se navzájem doplňovaly a mě to fakt bavilo. 

Kdybys měl jedním slovem popsat tým v sezoně 2024/25, jaké by to bylo?
Jedním slovem bych sezonu popsal jako „závazek“.

Proč právě tohle slovo?
Po těžké ztrátě jsme měli všichni jasný cíl, který nás spojil. Každý z nás věděl, za čím si jdeme, a co všechno to obnáší. Bylo to něco většího než jen cesta za úspěchem, ale něco, co nás drželo pohromadě a motivovalo nás dát do všeho to nejlepší.

Můžeš nám popsat nějaký konkrétní moment z play-off, který pro tebe byl klíčový pro celý postup?
Nezapomenutelný je pro mne pátý rozhodující zápas proti Mýtu. Hráli jsme doma na Klimešce a přišlo neuvěřitelných 450 diváků. Nebylo to jen číslo vycucané z prstu, opravdu byla hala téměř k prasknutí, kdy si lidé už ani nesedali. Ještě k tomu byla neuvěřitelná atmosféra, kdy nás tribuna tlačila k výhře. Odpusťte mi takový výraz, ale byl to nářez!

Byl jsi u všech klíčových okamžiků – v šatně, na hřišti i mimo něj. Kdy ti osobně došlo, že tenhle tým to opravdu může dotáhnout až do Národní ligy?
Paradoxně mi to nejvíc došlo po jedné z největších krizí – když jsme prohráli druhý zápas s Vysokým Mýtem a vypadalo to, že se nám sen o postupu rozpadá pod rukama. V tu chvíli ale celý tým ukázal obrovský charakter. Vrátili jsme se do série, přepnuli na úplně jiný režim a v pátém zápase jsme je smetli. Právě tenhle obrat mi ukázal, že tenhle tým má všechno – srdce, sílu i pokoru – a že si ten postup definitivně zaslouží.

Na konci rozhodujícího zápasu s Bílovcem padlo, že postup je pro Adama. Co pro tebe osobně znamenalo, že se vám postup podařilo vybojovat právě v téhle sezoně?
Bylo to hodně silné. Tenhle postup měl mnohem hlubší rovinu než jen sportovní úspěch. Adam pro mě byl kamarád, spoluhráč z mládeže, trenér… a hlavně člověk, kterého měli všichni rádi. Pozitivní, obětavý, vždycky nápomocný. Jeho odchod nás zasáhl všechny, tým to semklo, ale ten pocit prázdna, že tam s námi není, ten šel s námi celou sezonu.
Dali jsme do postupu všechno, a udělali to v sezoně, kdy to znamenalo nejvíc. Pro mě osobně byl ten postup hlavně o něm. O člověku, kterého jsme si všichni vážili a který tu s námi vlastně byl celou cestu – i když jinak, než jsme si přáli.

Na hřišti jsi asistent kapitána, ale zároveň jsi vidět i směrem k fanouškům v médiích. Jak důležitou roli podle tebe sehrála letos atmosféra v hale a komunita okolo klubu?
Celkově atmosféra v hale rostla kolem play-off a byla neskutečná – v klíčových zápasech nás diváci opravdu nesli. Největší sílu to mělo v rozhodujících zápasech, kde byla Klimeška narvaná a lidi žili každou vteřinou. A moc mě potěšilo, že se skvěle zapojili i dorostenci – přinesli energii, emoce a ukázali, že mají srdce na správném místě. Tohle propojení generací je pro klub hrozně důležité.

Z tvého pohledu – který moment sezony bys vystřihl a navždy si ho uložil jako vzpomínku?
Jednoznačně poslední minuty pátého zápasu proti Vysokému Mýtu. Ta úleva, když jsme vedli o několik gólů a věděli, že to máme v kapse, byla nepopsatelná. Po těch dvou prohraných domácích zápasech jsme byli na dně, ale vrátili jsme se do série a doma to pak totálně zlomili. Lidi šíleli, my jsme šíleli, všechno to ze mě spadlo. Ten moment bych si uložil jako připomínku, co všechno se dá dokázat, když to nevzdáš.

Když sleduješ vývoj týmu za poslední roky, co tě nejvíc těší na tom, kam se Kutná Hora jako klub posunula?
Možná je to jen můj osobní pohled, ale věřím, že docela přesně vystihuje realitu – FBC Kutná Hora má dobře rozjetou organizaci a zároveň nastavenou dlouhodobou vizi. Na hřišti jsme udělali důležitý krok do Národky, ale stejně tak mimo něj – mediální výstup, zapojení mládeže i velká fanouškovská základna. Lidi začínají brát florbal v Kutné Hoře vážně, chodí na zápasy, žijí tím a to je pro mě největší radost.

Jaký moment nebo projekt mimo hlavní sezonu tě nejvíc bavil z pohledu klubové komunikace a médií? Byla nějaká výzva, která tě fakt nadchla?
Jednoznačně Gothia Cup. Díky tomu, že jsme tam mohli vyrazit i s mediálním týmem, jsme si vyzkoušeli kompletní pokrytí zahraničního velkého turnaje – fotky, videa, reelsy, stories, reporty, všechno v reálném čase a přímo z místa. Byla to výjimečná zkušenost, která nás v mnoha ohledech posunula o kus dál. Dorostenci i dorostenky tam nechali srdce a my jsme mohli jejich cestu přiblížit lidem doma tak, aby ji opravdu prožili s námi. Pro mě to byl mediálně jeden z vrcholů sezony a skvělý důkaz, že když se do něčeho opřeme, dokážeme to dělat fakt dobře.

Jaký to byl pocit, když jste se po náročné sezoně dočkali postupu do Národní ligy?
Byl to obrovský pocit úlevy a radosti, ale taky velmi emotivní s ohledem na okolnosti startu do sezony. Postup do Národní ligy pro nás není jen výsledkem jedné sezony, je to odměna za mnoho let, které jsme tomu dali. V roce 2023 nám postup utekl o jednu jedinou výhru, ale letos jsme to konečně dokázali dotáhnout až do konce. Zároveň cítíme, že to není jen odměna pro nás, ale i pro celý klub a jeho fanoušky, kteří nás nikdy nepřestali podporovat. Jsem opravdu pyšný, že jsme to nakonec zvládli a že můžeme posunout florbal v Kutné Hoře na novou úroveň. Sezona sice skončila postupem, ale teď teprve začíná ta pravá práce, ať už pro mě jako hráče, nebo jako člena vedení klubu.