Ahoj kluci, oba patříte k mladé krvi našeho elitního týmu. Jirko, pro tebe je to letos premiérová sezóna, kdy můžeš za muže nastoupit, zatímco Ondra už si atmosféru áčka vyzkoušel loni v postupové sezóně. Jak se zatím v Národní lize cítíte a v čem vidíte největší rozdíl oproti juniorskému florbalu?

J: „Ahoj, určitě to byl velký skok a nešlo si na to zvyknout hned. Tím, že jsem už minulý rok občas chodil na mužské tréninky, tak to bylo o něco jednodušší, ale i tak je hra výrazně rychlejší. Největší změnou z juniorky pro mě bylo zvyknout si na to, že mám na všechno mnohem méně času – rozhodování i samotné provedení musí být daleko rychlejší. Postupně si na to ale zvykám a beru to jako důležitou zkušenost, která mě posouvá dál.“

O: „Největší rozdíl je určitě v soubojích, oproti mně jsou všichni vyšší a těžší, ale už jsem si zvykl. Na tempo hry už jsem si taky zvykl, i když je to divné, tak se cítím mnohem lépe v Národní lize než minulý rok v Divizi.

Kutná Hora je v lize vyhlášená špičkovým pořádáním a fanoušky, kteří umí vytvořit skvělou atmosféru. Jaké to pro vás je, nastupovat k domácím zápasům v takovém prostředí a jak moc vás ta energie z plné haly na hřišti reálně nakopne?

J: „Tak samozřejmě je to skvělé a hodně nám pomáhá, když vidíme téměř pokaždé plnou halu. Myslím si, že je to v této sezóně vidět i na výsledcích, hlavně v poslední době. Právě domácí zápasy jsou díky tomu velmi vyrovnané i proti těžším týmům, které jsou plné emocí.“

O: „Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel, většinou se soustředím jen na hru, ale děkovačky jsou vždycky super.“

I když jste každý v trochu jiné pozici, oba patříte v šatně áčka k těm nejmladším. Kdo ze zkušených borců, co loni vybojovali postup, vám v začátcích nejvíc radí a jak vás starší spoluhráči mezi sebe přijali?

J: „Je to stejné jako v každém týmu, nejmladší si tím na začátku musí projít, sbírání míčků a dělání takový ty „nováčkovské“ věci. Myslím si ale, že už je to teď docela v pohodě a zapadl jsem dobře. Ze začátku mi asi nejvíc pomáhal „Vávrys“ (Petr Vávra). I když není o tolik starší, patří k nejlepším hráčům v týmu a hodně si beru z jeho rad i přístupu ke hře. A samozřejmě tam může být menší rivalita mezi mladšími a staršími, ale to k tomu patří.“

O: „Určitě Pepa Chalupa, protože je to zároveň i můj trenér v juniorce, ale vesměs všichni, se kterými jsem hrál v lajně. Řekl bych že nás přijali dobře.“

Ještě nedávno jste byli v jejich kůži – co byste vzkázali našim dorostencům a žákům, kteří vás teď sledují a sní o tom, že si jednou zahrají za muže stejně jako vy?

J: „Myslím si, že když člověk chodí pravidelně na tréninky, pracuje na sobě a bere ten sport vážně, může se dostat kamkoliv. Důležitý je to nevzdat a pořád mít chuť se zlepšovat.“

O: „To, co mě nejvíce posunulo v poslední dobře je to, že pracuju i mimo tréninky, protože moje síla a fyzička, byly mé největší slabiny. Prostě bych trénoval to, v čem si myslím že jsem nejhorší. A samozřejmě poslouchat trenéry, z vlastní zkušenosti vím, že to pomáhá, znám to z obou pohledů.“

Klub vstoupil do nové éry v Národní lize s novou identitou. S čím budete na konci téhle sezóny spokojení vy osobně – co je pro vás v tuhle chvíli víc než body v tabulce?

J: „Pro mě je teď nejdůležitější tým. Když na konci sezóny budeme vědět, že jsme do toho dali všechno a fungovali jako jeden celek, budu spokojený. A zároveň je super vidět, že na Národní ligu máme a dokážeme v ní hrát vyrovnané zápasy. Body jsou důležité, ale tohle je pro mě momentálně ještě víc.“

O: „Můj cíl je, abych se usadil v A-týmu, pravidelně tam hrát a taky začít být produktivnější, protože 2 góly za půl sezóny jsou nic moc.“