Tondo, jsi kapitánem týmu, který dokázal historický postup. Co pro tebe tahle sezona znamenala?
V prvé řadě musím říct, že ve mě panuje obrovská hrdost za kluky a že jsem mohl být součástí téhle parádní jízdy, která skončila historickým úspěchem pro náš klub. Jízda touto sezonou se mi zcela jistě zaryje do paměti i svým velmi silným příběhem, který stmelil nejen náš tým, ale celou naši florbalovou komunitu. Už jenom díky tomu to bude nezapomenutelná sezona, na kterou budu navždy vzpomínat.

V úvodu sezony jste čelili velmi těžké situaci. Jak těžké bylo udržet tým pohromadě a jak jsi vnímal svou roli lídra v těch chvílích?
Tragédie, která nás potkala na začátku sezony, byla naprosto nečekaná a dlouho jsem ji nemohl a ani nechtěl uvěřit. Již před sezonou jsme si dali jasný cíl bojovat o postup do Národky. To, že nás Áda navždy opustil, nás všechny velmi zasáhlo. Áda pro tento klub a nás všechny znamenal hrozně moc a po jeho úmrtí se nálada, a hlavně motivace v kabině razantně změnila, už jsme to nehráli pro sebe, ale hráli jsme především pro něj. Toto uvědomění si a to, že jsme teď měli všichni jeden společný cíl byl znát od prvních momentů této sezóny, všechny nás to semklo a nasazení do všech zápasů mělo najednou úplně jiné obrátky.

Co bylo letos na týmu nejsilnější? V čem jste podle tebe jako skupina nejvíc vyrostli?
Za mě to bylo to, že se opět našla chemie v kabině a tým držel při sobě. Vrátili se nám bratři Karešovi, naši mladí junioři byli zase o rok starší a zkušenější, do toho si myslím dobře zapadly nové posily v týmu. V čem si ale myslím, že byl ten největší posun bylo, že tým získal po těch dlouhých letech vítěznou mentalitu a na celém průběhu sezony to bylo vidět. V minulosti nám vždycky chyběl udělat třeba ten poslední krůček, kdežto letos až na pár klopýtnutí jsme dokázali zvládat v hlavě i vypjaté vyrovnané utkání, ba dokonce i utkání otáčet. Všechno toto souvisí samozřejmě i s letošní motivací, která byla zcela v jiném duchu, jak již bylo řečeno.

Byl nějaký moment, kdy jsi uvnitř cítil, že jste na správné cestě? Zlom, kdy sis řekl: teď to může vyjít?
Letos se nám povedlo v základní části najet na parádní vítěznou šňůru, která čítala 19 zápasů. Už v tento moment člověk získá sebevědomí a říká si: „Tenhle tým je najetý." Moment, kdy jsem si ale řekl, že letos to musí vyjít byl ve chvíli, kdy jsme nejprve porazili velmi kvalitní Pelhřimov na jejich půdě před bouřlivou kulisou po nájezdech, abychom si pak týden na to zajistili 1. místo v tabulce v přímém souboji proti Hornets doma. Po tomto vítězství jsem si říkal, že to letos určitě může vyjít.

Rozhodující zápas s Mýtem přinesl neskutečnou atmosféru. Jaké to bylo stát na hřišti jako kapitán v takové kulise?
Zážitek, jaký nám připravili naši fanoušci pátý zápas doma proti Mýtu mi ještě dneska nahání husí kůži. 450 bouřících fanoušků fandící celý zápas se na divizi jen tak nevidí a byl to naprosto bombastický zážitek, který jsme si všichni užili. Stačí mi si na to teď znova vzpomenout a znovu mám husí kůži. Jako kapitán jsem si v tu chvíli řekl, že už jenom kvůli všem těm lidem na tribuně tam ze sebe musíme vypustit duši.

Jak se ti dařilo držet tým v rovnováze – po sérii výher, ale i po porážkách? Co pomohlo udržet hlad a klid zároveň?
V letošní sezoně musím říct, že jsme prožili několik vrcholů a pádů. Jeden vrchol byl po skončení základní části s 19 výhrami a domácí neporazitelností. To si samozřejmě každý řekne, že jsme teď neotřesitelný a nic nás nemůže zastavit, takže bylo těžké hlavu udržet čistou a pokornou, ale byli jsme pozitivně naladěni do play off.
No a hlavní pád přišel 14 dní na to, kdy jsme nastoupili doma proti Mýtu a najednou jsme po druhém utkání čelili vyřazení, v takovém momentě zase většina z nás byla hodně dole.
Nakonec nejvíc pomohlo, že jsme si v kabině vyříkali, co bylo potřeba, vrátili se do tréninku a znovu začali florbal brát jako radost a zábavu. Chuť vyhrávat tam byla pořád, posílená i letošním silným posláním, ale chyběl nám klid. Ve chvíli, kdy jsme ho znovu našli, dokázali jsme přepnout a vrátit se k tomu, co nás spojuje – a i díky tomu jsme došli až na vrchol. Vypovídá o tom i legendární hláška Pepy (Josef Chalupa) po první výhře proti Mýtu: „Je vidět, že když hrajeme bez taktiky, tak nám to jde líp“.

Jaké jsou tvoje vyhlídky směrem k příští sezoně v Národní lize? Na co by se měl tým zaměřit?
Vyhlídky do další sezóny? Určitě by mělo být naším cílem se v Národní lize udržet a rozhodně neusnout na vavřínech z letošní sezóny, práce ještě neskončila. Čekají nás zřejmě bohužel nějaké odchody. Já z pozice kapitána doufám, že jich bude co nejméně aby tým zůstal pohromadě a ty, které jsou nevyhnutelné, realizační tým správně zaplní. Při těchto změnách pro mě bude důležité udržet dobrou náladu a semknutost v kabině, neboť jsme si již několikrát dokázali, že je to stěžejní a rozhoduje to vypjaté a vyrovnané utkání. Bojovnost a týmový duch nás do Národky dostal a bude to jeden z faktorů, který nás tam také musí udržet.