Michale, po extraligové štaci ses rozhodl vrátit do Kutné Hory. Jaké to bylo znovu obléct dres našeho FBC?
Pocit to byl krásný, jsem rád, že jsem si mohl opět po letech zahrát na domácí palubovce se starými kamarády. Navíc před svou rodinou, kamarády a známými.

Zažíváš v týmu nejen návrat domů, ale i sezonu po boku bráchy Honzy. Jak jsi ho přemluvil a jaké to bylo hrát bok po boku v takhle důležité sezoně?
Při uvažování o svém návratu jsem se o této možnosti zmínil bráchovi a zpočátku jsem to myslel spíš ze srandy. Honzu ta myšlenka chytla a když dostal doma zelenou, začali jsme tuto možnost řešit trochu víc. Lákalo nás společně obléct kutnohorský dres a naposledy si spolu zahrát. Jsem rád, že do toho se mnou šel a že sezóna dopadla tak, jak jsme všichni chtěli.

Sezona pro tebe nezačala úplně ideálně – zranění. Jak těžké bylo se do toho znovu dostat a kdy jsi cítil, že jsi zpět v plné síle?
Tak v plné síle jsem se za celou sezónu necítil ani jednou. Celé léto jsem strávil na marodce a neodehrál jsem ani jeden zápas. Snažil jsem se v rámci možností připravovat, a nakonec jsem stihl první divizní zápas. Deficit z letní přípravy jsem však na sobě pociťoval celou sezónu.

V srpnu před startem sezony ses stal tátou malého Viléma. Jak náročné pro tebe bylo skloubit novou roli rodiče s tréninky, zápasy a celkovým tempem sezony?
Náročné to bylo hodně, především první měsíc. Ale vracet se po florbale domů za rodinou je k nezaplacení. Veškerý kredit patří mojí Ádě, která všechno zvládá perfektně a díky její podpoře jsem mohl sezónu odehrát.

Přes všechny osobní i týmové výzvy jste dotáhli sezonu k postupu. Co pro tebe tenhle úspěch znamená?
Jsem hodně rád, že se nám podařilo dosáhnout vytouženého postupu. Moc dobře vím, kolik sezón se o to kluci pokoušeli. Od první schůzky s Honzou Třískalou jsme směřovali vše k tomu, že chceme postoupit a sezóna nám vyšla parádně. Hrozně mi na našem společném úspěchu záleželo, možná jsem byl občas na hřišti na někoho nepříjemný, ale věřím, že to stálo za to.

Byla to sezona plná emocí i náročných momentů. Co podle tebe tým nejvíc semklo a táhlo dopředu?
Základní částí jsme prolétli téměř bez klopýtnutí a nepotkal nás žádný těžký moment. To se pravděpodobně ukázalo jako problém během prvního víkendu s Mýtem, kdy se zápasy nevyvíjeli podle našich představ a my jsme hráli pod naše možnosti. Zlomovým momentem byl za mě druhý víkend v Mýtě, kde jsme týmově odmakali dva velmi náročné zápasy, kdy jsme stáli nad propastí. Rozhodující domácí zápas s Mýtem byl pro nás za odměnu. Sluší se poděkovat všem fanouškům za fantastickou kulisu, kterou na Klimešce vytvořili.

Jak ses v týmu cítil po návratu – ať už herně nebo lidsky? Přece jen někteří spoluhráči jsou staří známí, jiní pro tebe noví.
V týmu jsem se cítil od začátku perfektně, přeci jen jsem se s drtivou většinou spoluhráčů už znal a hráli jsme spolu. Jsem rád, že jsem poznal i mladší kluky, kteří toho sice moc nenamluví, ale florbalově nám o sobě ještě dají vědět. Logicky jsem musel trošku slevit z celkových nároků, ale nic závratného. Na divizní tempo jsem si brzo zvykl.

Jaké jsou tvé plány na příští rok? Co od sebe i od týmu očekáváš v příští sezoně?
To je zatím ve hvězdách. Momentálně jsem v rozhodovacím procesu, jestli v áčku pokračovat nebo ne. Ať to dopadne jakkoliv, jsem přesvědčený, že náš letošní úspěch nebyla náhoda a Kutná Hora bude hrát důstojnou roli i v Národní lize.