288 zápasů za A-tým mužů FBC Kutná Hora od sezony 2010/11 – v žebříčku, který jsme si pro účely téhle série sestavili, je to nejvyšší číslo ze všech. Číslo, které jasně ukazuje, jak dlouho patřil Josef Chalupa, v kabině jednoduše Pepa, k nepřehlédnutelným tvářím kutnohorského áčka. I po odchodu z elitního mužstva navíc zůstává florbalu věrný dál.

ZAČÁTKY

K florbalu se dostal na základní škole, přes učitele tělocviku Jiřího Buchtu. Jeho doporučení bylo i důvodem, proč skončil zrovna v FBC Kutná Hora. Na svůj úplně první trénink si po tolika letech už nevzpomíná.

A jestli tehdy tušil, kolik let v áčku nakonec stráví? Spíš naopak – měl pocit, že to uteklo až příliš rychle.

„Mrzí mě, že nestrávím víc let.“

CESTA DO A-TÝMU

Do mužského kolektivu naskočil už jako junior a starší parta ho podle jeho slov přijala dobře. Nejradši vzpomíná na Jana Mašína, kterému v kabině říkali Mášo.

Adaptace na hru dospělých mužů pro něj neznamenala jen fyzickou změnu, ale hlavně tu v hlavě.

„Komplexně jsem musel hru začít vnímat jako chlap a ne pořád juniorskýma zběsilíma očima. I když nevím, jestli se mi to doposavaď povedlo.“

Co pro něj znamenalo obléknout dres A-týmu, se s lety měnilo. Zpočátku šlo hlavně o uspokojení sportovního ega – teprve postupem let si uvědomil, že jde o mnohem víc, než jen o sport samotný.

NEJSILNĚJŠÍ VZPOMÍNKY

Jeden konkrétní zápas, na který by nikdy nezapomněl, nemá – přiznává, že fungoval v módu, kdy je soupeřem prostě každý, kdo na hřiště nastoupí v jiné barvě dresu.

Na otázku po nejsilnějším i nejtěžším momentu kariéry odpověděl jednou a stejnou větou pro obojí. Necháváme ji tak, jak ji sám napsal, beze změny:

„Úmrtí kamaráda.“

Historku z kabiny prý úplně nemá, spíš vzpomíná na atmosféru před zápasy.

„Není to historka, ale spousty srandy bylo při předzápasovém nakopávači. Kluci vědí.“

Bodový hráč nikdy nebyl a sám říká, že to ani nebyla jeho práce na hřišti – přesto byl podle svých slov šťastný za každý, i sebemenší bod, který připsal.

V ČÍSLECH

V žebříčku odehraných zápasů za A-tým mužů FBC Kutná Hora, počítáno pro článek od sezony 2010/11, je Pepa s přehledem na prvním místě – 288 zápasů je nejvyšší zaznamenané číslo za posledních patnáct sezon. Za tu dobu si připsal 72 gólů a 69 asistencí, dohromady tedy 141 kanadských bodů.

KABINA A LIDÉ

Parta v Kutné Hoře pro něj znamenala hodně – někteří spoluhráči se stali jeho celoživotními kamarády. Zvlášť blízko má k šestičlenné skupině, které mezi sebou říkají „Mexiko" a pro jejíž většinu je dnes florbal už jen okrajovou záležitostí.

Kdo ho v kariéře nejvíc ovlivnil, přesně určit neumí – byl podle svých slov vždycky sám sebou, „takový vesnický Pepík". Formovat se ho v průběhu let snažili spíš trenéři jako celek, ne jeden konkrétní člověk.

Na proměnu klubu má jasný pohled.

„Řekl bych, že k nepoznání. Spousta mladých, co se teď tlačí do áčka, na mě a na starší kluky koukají, jako kdybychom si vymýšleli, když vyprávíme, jak jsme jezdili na domácí zápasy do Zruče nad Sázavou, na tréninky do Chlumce nad Cidlinou, abychom vůbec mohli trénovat na velkém hřišti.“

OHLÉDNUTÍ

Nejvíc je pyšný na to, že florbal využil k realizaci sám sebe – sportovně, osobně i profesně. Na kariéře by neměnil nic zásadního, i s nadhledem dodává:

„Netrénoval bych ženy. Třeba bych měl ještě vlasy.“

Nejvíc ho formovaly chvíle, kdy se něco nepovedlo a musel na tom tvrdě zapracovat, než přišel úspěch – právě tam se podle svých slov naučil trpělivosti. A co mu florbal dal mimo hřiště?

„Snoubenku!!!! Kamarády, zážitky – třeba z hospody.“

KONEC JEDNÉ KAPITOLY

Za rozhodnutím ukončit působení v A-týmu stojí především fyzično – regenerace už není taková, jaká bývala. Snadné rozhodnutí to nebylo.

„Jedno z nejtěžších.“

Uvědomění, že přišel ten správný čas, přišlo ve chvíli, kdy se s partnerkou Barčou začali bavit o společné budoucnosti. Převládající emoce popisuje s klidem – těší se na to, co mu přinese další etapa života.

BUDOUCNOST

S klubem zůstává spojený na sto procent. Dál bude hrát za B-tým a nevylučuje ani angažmá u trenérské lavičky.

„Až naberu nějakou moudrost, tak předseda klubu.“

Florbal podle svých slov ze svého života už úplně vypustit neumí.

VZKAZ NA ROZLOUČENOU

Fanouškům děkuje za atmosféru, ve které mohl hrát, a vzkazuje jim, ať fandí dál. Spoluhráčům má vzkaz jasný a bez příkras:

„Makejte, samo se to neudělá. A hlavně to není jen o tom, co se děje na hřišti.“

Mladým hráčům, kteří sní o áčku, radí, ať jdou za svým cílem, poslouchají zkušenější – ale nakonec si to udělají po svém.

BONUS: PEPA JEDNOU VĚTOU

Díky, Pepku!